Být bratrem slavného Napoleona I. nebylo vždy požehnáním, ale Ludvík se z tohoto stínu dokázal vymanit svou lidskostí. Když jej bratr dosadil na trůn jako holandského krále, Ludvík svou roli nebral jen jako politický úkol. Zemi si upřímně zamiloval – pomáhal lidem při ničivých povodních, založil předchůdce dnešní Akademie věd a učil se místní jazyk. Svůj trůn nakonec pro dobro poddaných obětoval. Odmítl totiž slepě plnit bratrovy rozkazy, které by Holandsko zruinovaly (zejména blokádu obchodu s Anglií), a Napoleon jej proto donutil odstoupit.
Právě tyto dramatické okolnosti jej v roce 1810, bezprostředně po abdikaci, přivedly do Teplic. V lázních hledal klid a zdraví jako muž, který dal přednost cti před korunou.
I jeho rodinný život byl plný zvratů. Jeho manželství s Hortense de Beauharnais sice nebylo šťastné, ale historie na jejich rod nezapomněla. Jejich syn Ludvík Napoleon se později stal prvním francouzským prezidentem a následně císařem Napoleonem III..
