Teplice byly až do II. světové války neodmyslitelně spjaty se svou židovskou komunitou, která se významně podílela na hospodářském životě Teplic. Její příslušníky najdeme všude, v obchodě, bankovnictví, samozřejmě lázeňství. Byli doslova oporou městské kasy, neboť jako židé museli platit vyšší daně a poplatky za vše možné i nemožné. Například za průchod k vlastnímu hřbitovu. K jejich částečnému zrovnoprávnění došlo až v 18. století za vlády Josefa II, plné svobody si mohli užívat teprve od roku 1861. Až nyní mohli bez omezení vlastnit a najímat půdu.
Právě na konci 19. století se židovská obec začíná výrazněji rozrůstat, což vedlo v roce 1882 k výstavbě nové synagogy, neprostornější, která byla kdy v Čechách vystavěna. Roku 1890 čítala židovská obec 1865 osob a byla po Praze nejpočetnější židovskou obcí v Čechách. Po I. světové válce se dále rozrůstala, hlavně o prchající židovské rodiny z výchdoní Evropy. V roce 1935 se tak k judaismu hlásilo již 5 tisíc osob.
Po obsazení sudet Německem, zanechali židé téměř šest stovek vil, domů a bytů opuštěných, stejně jako dvě třetiny všech obchodů, které se ve městě nalézaly. Události II. světové války a holokaust znamenaly pohromu pro židovskou kulturu a populaci. Nejinak tomu bylo i v Teplicích. Většina z hrstky přeživšich se v poválečných letech odstěhovala do nově vzniklého státu Izrael. Dnes má židovská komunita v Teplicích cca 100 členů. Výše zmíněná velká synagoga byla v noci ze 14. - 15. března 1939 vypálena a později stržena. Její krásu tak dnes můžeme obdivovat jen na dobových fotografiích.
