V polovině 17. století žil v Duchcově sedlák. Protože byl snědý víc než všichni kolem dohromady, měl havraní vlasy a hlavně pocházel ze Záhřebu, říkali mu “Chorvat”.
A protože bývalo zvykem jména dále komolit, dnes ho známe jako Hanse Krawata. Svým zevnějškem působil Krawat tajemně, proto z něj lidská fantazie z záhy udělala muže s neobyčejnými schopnostmi, čarodějova pomocníka. Uměl předpovídat, ne-li dokonce ovládat počasí, zázračně léčil zranění a když na to přišlo, změnil se v havrana. Jako vrcholné číslo pak rozházel po poli zrní a všude, kam semena dopadla, vyrostli ze země statní vojáci, okamžitě připraveni k boji.
Protože v místech kolem Teplic, Oseka a Duchcova pobývali také Lužičtí Srbové, tuto legendu si odnesli s sebou, předávali ji dále a Krawat, teď už ovšem spíše Krabat, se stal lužickosrbským mýtickým hrdinou. České děti jej pak znají ze známé pohádky Karla Zemana “Čarodějův učeň”.
Pro přehlednost ovšem uvedeme, jak to bylo ve skutečnosti. Předlohou postavy byl se vší pravděpodobností šlechtic Jan Šadovič. Skutečně pocházel ze Záhřebu a za své zásluhy v bitvách proti Turkům dostal od saského panovníka statek Velké Žďáry. Zde později zahájil partyzánský odboj proti Švédům, kteří tou dobou vesele plenili Podkrušnohoří. Zabité a oloupené vojáky odkládal do jeskyně u Oseka. Jeden takto odložený Švéd se ovšem z domnělé smrti probral, prodral se v hrůze ostatními těly ven a odplazil do Duchcova. Tam o všem informoval velitele. Ten nechal preventivně vypálit několik vesnic a samotný Šadovič byl později zajat a odsouzen k smrti.
