Syn Marie Terezie se do paměti českého lidu zapsal nesmazatelným písmem. Byl to právě on, kdo svými odvážnými patenty zrušil nevolnictví a zavedl náboženskou toleranci, čímž si vysloužil pověst lidového a spravedlivého císaře.
Do Teplic se tento panovník vracel velmi rád a byl jejich častým hostem. Teplice pro něj nebyly jen místem politických jednání, ale především únikem od svazujícího dvorského protokolu. Josef II. totiž nesnášel přehnanou okázalost, a proto do lázní často cestoval inkognito pod jménem „hrabě Falkenstein“. Tato identita mu umožňovala vyhnout se ceremoniím, bydlet v obyčejných hostincích a svobodně hovořit s prostými lidmi, díky čemuž získával cenné informace o skutečném životě ve své říši.
Lázně tak pro něj představovaly ideální kombinaci odpočinku a nenápadné práce, kdy mohl v klidu řešit věci politické i zcela praktické, aniž by byl svázán císařským purpurem.
