V polovině listopadu 1989 se Teplice staly dějištěm událostí, které výrazně přesáhly hranice města. Mezi 11. a 13. listopadem zde proběhly spontánní ekologické demonstrace namířené proti extrémnímu znečištění ovzduší, jež město sužovalo během silné inverze. Smog způsobený uhelnými elektrárnami a lokálními topeništi byl natolik dusivý, že lidé vyšli do ulic s rouškami na obličeji a s jednoduchým, ale naléhavým heslem: „My chceme žít!“
Impuls vzešel od skupiny mladých lidí scházejících se v pivnici U Ptáčků, kteří už několik dní předem vyvěšovali plakáty a šířili letáky upozorňující na kritický stav životního prostředí i na nezájem tehdejších úřadů o zdraví obyvatel. První demonstrace se konala v sobotu 11. listopadu a podle záznamů bezpečnostních složek se jí zúčastnily čtyři stovky lidí, pamětníci však hovoří až o dvojnásobném počtu.
Protesty měly mimořádný význam: komunistický režim je nedokázal potlačit a byl nucen přistoupit na veřejnou diskusi o stavu ovzduší. Teplice se tak staly místem prvního otevřeného občanského vystoupení, které ukázalo, že strach z moci začíná mizet. O několik dní později, po zásahu proti studentské demonstraci v Praze 17. listopadu, se tyto události spojily v proud, který vedl k pádu komunistického režimu.