Historické židovské ghetto v Teplicích přestálo mnoho staletí. První pokusy o regulaci a odstranění zchátralých a zdravotně nevyhovujících domů se datují již k roku 1905, přesto většina čtvrti přečkala i druhou světovou válku. Finální demolice byla dokončena v roce 1952.
V 19. století se zde nacházelo 53 domů rozdělených do tří ulic. Židé tu provozovali obchody, řemeslnické dílny, ale také podniky s méně jistou pověstí. Ghetto bylo živým centrem obchodu a prosperity a mnoho rodin postupně opouštělo původní čtvrť a stavělo si reprezentativní domy jinde.
Za druhé světové války a po ní byla situace dramatická: z celého okresu odešlo asi 7 000 židovských obyvatel, v Teplicích zůstalo 511 opuštěných domů a 526 prázdných bytů. Postupná demolice ghetta a později dalších částí města během 60.–80. let 20. století znamenala ztrátu mnoha architektonicky i historicky cenných staveb, jejichž údržba byla tehdy ekonomicky neúnosná.
