Jednou z nejpozoruhodnějších epizod v dějinách teplických lázní je událost spojená s ničivým lisabonským zemětřesením, které zasáhlo Evropu 1. listopadu 1755. Ačkoliv epicentrum katastrofy leželo stovky kilometrů daleko, její následky se překvapivě projevily i v severních Čechách.
Krátce po silných otřesech došlo v Teplicích k náhlému zeslabení, a místy dokonce úplnému vymizení léčivých termálních pramenů, především Pravřídla. Tento nečekaný stav trval přibližně dva týdny, než se voda opět objevila a prameny začaly znovu vyvěrat.
Událost tehdy vyvolala velký rozruch a stala se jasným důkazem toho, jak jsou geologické procesy na Zemi vzájemně propojené i na značné vzdálenosti. Zároveň připomněla křehkost a pomíjivost přírodního bohatství, na němž je existence lázní závislá – daru, který nelze považovat za samozřejmost.
