Web visitteplice.com používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

NEJerotičtější okamžik života J.W. Goetha

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích první setkání s Beethovenem, neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry i nejerotičtější okamžik svého života. Jemu bylo šedesát, jí dvacet pět, znal ji od dětských let a jmenovala se Bettina von Arnim. Ten dechberoucí okamžik líčí v románu Nesmrtelnost Milan Kundera.

 

V roce 1810, během těch tří dnů, kdy se ocitli náhodou oba dva v Teplicích, přiznala se mu, že se brzy vdá za básníka Achima Arnima. Řekla mu to pravděpodobně v jistých rozpacích, protože si nebyla jista, zda Goethe nebude považovat její sňatek za zradu na lásce, kterou mu vášnivě vyznávala. Nebyla dostatečným znalcem mužů, aby mohla předvídat, jakou tichou radost mu tím způsobí.

Hned po jejím odjezdu píše do Výmaru dopis Christiane a v něm veselou větu: “Mit Arnim ist es wohl gewiss.” S Arnimem je to docela jisté. Ve stejném dopise se raduje, že Bettina byla tentokrát “opravdu hezčí a milejší než jindy”, a my tušíme, proč mu taková připadala: byl si jist, že existence manžela ho bude od nynějška chránit před jejími extravagancemi, které mu až dosud bránily, aby ocenil její půvaby rád a v dobrém rozpoložení.

Abychom pochopili situaci, nesmíme zapomenout na jednu důležitou věc: Goethe byl od svého nejranějšího mládí svůdce, v době, kdy poznal Bettinu, byl jím tedy nepřetržitě už čtyřicet let; za tu dobu se v něm vytvořil mechanismus svůdcovských reakcí a gest, který se dával do pohybu při nejmenším popudu. Až dosud ho musil před Bettinou držet vždycky s ohromnou námahou v klidu. Když však pochopil, že “s Arnimem je to jisté”, řekl si s úlevou, že jeho opatrnost je nadále zbytečná.

Přišla večer do jeho pokoje a tvářila se zase jako dítě. Povídala o něčem něco rozkošně nezdvořilého, a zatímco on zůstal ve svém křesle, sedla si proti němu na zem. Jsa v dobré náladě (“s Arnimem je to jisté!“), sklonil se k ní a pohladil ji po tváři, jako hladíme dítě. V té chvíli dítě ztichlo ve svém povídání a zvedlo k němu oči plné ženské touhy a náročnosti. Vzal ji za ruce a zvedl ze země. Nezapomeňme tu scénu: seděl, ona stála proti němu a v okně zapadalo slunce. Dívala se mu do očí, on se díval do očí jí, svůdcovský stroj byl uveden do pohybu a on tomu nebránil. Hlasem o něco hlubším než jindy a nepřestávaje se jí dívat do očí ji vyzval, aby si odhalila ňadra. Nic neřekla, nic neudělala; zčervenala. Vstal z křesla a sám jí rozepjal na prsou šaty. Dívala se mu pořád do očí a večerní červánky se mísily na její kůži s ruměncem, který jí polil od tváře až k žaludku. Položil jí ruku na prs: "Ještě nikdo se nedotkl tvého prsu?” zeptal se jí. “Ne,” odpověděla. “A je to tak zvláštní, když se mě dotýkáš,” a pořád se mu dívala do očí. Nespouštěje ruku z jejího prsu, díval se jí do očí též a dlouze a lačně pozoroval na jejich dně stud dívky, jejíhož prsu se ještě nikdo nedotkl.

Přibližně tak zaznamenala Bettina sama tuto scénu, která s největší pravděpodobností neměla už žádného dalšího pokračování a svítí uprostřed jejich příběhu, spíš rétorického než erotického, jako jediný a nádherný šperk sexuálního vzrušení.

 

© www.teplickanej.cz